Leden 2009

Breathe me

2. ledna 2009 v 13:08 | Ellien |  HPff - jedrorázovky
Tak a po překvapivě krátké době přidávám další povídku. Další songfic. Písnička se jmenuje Breathe me a je od Sii. Přeji příjemné čtení.
Ellien


Hermiona seděla schovaná v dívčích umývárnách. Když byla mladší, vyráběli zde spolu s Harrym a Ronem mnoholičný lektvar. Teď sem však chodila zcela z jiného důvodu..
Vyndala z kapsy svoji stříbrnou žiletku a řízla se. Dávala pozor, aby nezajela moc hluboko a nenařízla tak žílu. Nechtěla se zabít, jen ulevit své bolesti. Dělala to už asi půl roku. Pokaždé když přestala, řekla si, že už to neudělá, ale o pár dní později už zde znovu seděla s žiletkou v ruce.

Help, I have done it again
I have been here many
Hurt myself again today
And, the worst part is there's no-one else to blame

Byla válka a každý se staral jenom sám o sebe. Ona byla nepodstatná. Malá kamarádka Harryho Pottera. Jedna z mnoha obětí. Nikdo se nezastavil a nezeptal se jí, jak jí je. Dokonce ani její přátelé. Poprvé se řízla, když poprvé spolu s Harrym a Ronem zabila člověka. Nepočítala kolik jich padlo v dalších bitvách, jen pokaždé udělala další zářez. A pak, pak už to dělala z výčitek svědomí.
Byla věřící. Kdysi jako malá věřila, že když neposlechne rodiče, skončí v pekle. Teď už o tom nepochybovala.

Be my friend
Hold me, wrap me up
Unfold me
I am small
I'm needy
Warm me up
And breathe me

Jak přemýšlela, nedávala pozor a udělala hlubší zářez. Přeřízla si žíly. Říkala si, že by to měla hůlkou zahojit, ale jen se dívala na svojí zuboženou ruku. Cítila, jak jí krev teče z žil ven.
Proč by měla zůstat na živu? Vždyť si nikdo ani nevšimne, že už mezi nimi není. Kvůli čemu by dál měla žít v téhle noční můře. Kvůli tomu, aby se z ní stala ještě větší stvůra? Ne to ne..

Ouch I have lost myself again
Lost myself and I am nowhere to be found
Yeah I think that I might break
I've lost myself again and I feel unsafe

Cítila, jak jí z těla uniká život. Najednou se jí chtělo strašně spát. Upadla do bezvědomí, takže ani nevěděla, že někdo vešel dovnitř.
Když ji viděl, okamžitě se k ní rozběhl. Tušil, že sem už někdo nějakou dobu chodí, ale, že ona? Ne, to by ho opravdu nenapadlo. Nikdy ji neviděl zlomenou. I když poslední dobou už se jí z očí ztratil ten zvláštní lesk. Ale nebylo se čemu divit. Vždyť potom, co zažila by se to stalo asi každému. Nevěděl ale, že je to s ní tak zlé.
Měli to tušit. Brumbál jí měl za hrdinku. Ale ona byla jen dobrá herečka. Ale doopravdy byla křehká, zranitelná a zlomená.
Konečně jí nahmatal slabý tep. Oddechl si. Nechtěl aby zemřela. Zaškrtil jí ruku, vzal jí opatrně do náruče a šel s ní rychlým krokem na ošetřovnu. Probudila se cestou. Překvapeně zamrkala, když ho uviděla. Jeho nečekala, že uvidí. Vlastně už nečekala nikoho. Najednou cítila potřebu říct mu, že ona to nechtěla. Nejdřív ze sebe nedokázala vydat ani hlásku, ale pak chraplavým hlasem řekla "J..Já to tak nechtěla. Stalo se to náhodou." A pak už chtěla zase jenom spát. Ale ještě předtím, než znovu zavřela oči řekla poslední slůvko, které on si bude pamatovat do konce života, protože málokdo to myslel tak upřímně jako teď ona. "Děkuju"

Be my friend
Hold me, wrap me up
Unfold me
I am small
I'm needy
Warm me up
And breathe me