Poslední zamyšlení

4. prosince 2007 v 20:20 | Ellien |  HPff - jedrorázovky
Zbývali mu poslední minuty jeho života. Věděl, co přijde. Byl na to připraven. Jako jeden z mála v téhle bitvě. Na co vzpomínat?
Na dětství? Ne, v tu dobu nezažil nic pěkného. Hádky rodičů, bití od otce, šikana od spolužáků.
Na Brumbála? Muže, který mu byl otcem? Ne, toho musel zabít. Na jeho příkaz. Copak by otec chtěl po synovi něco tak strašného?
Je vůbec možné, že v životě nebyl šťastný? Opravdu šťastný? Už myslel, že to vzdá a pokusí se nemyslet na nic, když tu náhle si vzpomněl na dívku. Tou dívkou však nebyla Lili Evansová. Ta dívka vypadala jako anděl. Byl to bůh s lidskou tváří seslán na zem plnit poslání míru.
If God had a name what would it be?
And would you call it to his face?
If you were faced with him in all his glory
what would you ask if you had just one question?
Yeah, Yeah, God is great
Yeah, Yeah, God is good
Yeah Yeah yeah yeah yeah
Podruhé poznal sílu lásky. Věděl ale, že začít si něco s ní by byl jen nesmysl.
Byla to osobnost.
Cílevědomá, ale nepotřebovala k tomu znát nazpaměť celou učebnici, aby si jí někdo všimnul. Troufal si říct, že školu zanedbávala, kdyby však tomu tak nebylo předčila by snad i Grangerovou.
Ale síla pozitivní aury, která z té dívky vyzařovala byla neuvěřitelná. I obávaný učitel lektvarů měl co dělat, aby se nezačal usmívat.
Z jejího zasněného výrazu se mu podlamovala kolena, naopak když plakala, cítil podivné píchání u srdce. Když se rozzuřila z jeho sarkastických poznámek celá zčervenala. Její nálada byla jako aprílové počasí.
What if God was one of us?
Just a slob like one of us
Just a stranger on the bus
Trying to make his way home
Její světlá pleť ve které dominovaly pomněnkově modré oči byla přenádherná. Vypadala by jako panenka nebýt těch dlouhých havraních vlasů.
Neměla potřebu potrhle se chichotat, jako její spolužačky.
Ano, tak by vypadal bůh mít ženskou tvář.
Jakmile ji zahlédl, začal věřit na nebe, peklo, svaté a všechny proroky. Jak jinak by vysvětlil tuto nádhernou dívku?
Jestli nebyla bůh, pak kdo tedy. Anděl? Ďábel? Ne, to ne. Musela být bůh. Chtěl ji ještě vidět. Jen jednou, naposledy, než odejde jak s oblibou říkával Brumbál, na cestu plnou dobrodružství a splněných přání.
Jeho největším přáním však bylo ji zahlédnout.
If God had a face
What would it look like?
And would you want to see
If seeing meant that you would have to believe
In things like heaven and Jesus and the saints
and all the Propnets
Yeah Yeah God is great
Yeah Yeah God is good
Yeah Yeah yeah yeah yeah
Byla jako jediná hvězda plující po nebeské obloze. Když šla, všichni jí uvolnili cestu. Všichni až na jednoho. Ten jí vždy cestu s oblibou zastoupil, aby se mohl znovu a znovu podívat do těch nádherných modrých očí. Nebylo to tak těžké najít jí někde se potulovat samotnou a strhnout jí pár bodů. I přes to, že byla tak oblíbená se toulala nejraději sama. Přes den se procházela přes Bradavické pozemky a v noci studovala krásnu hradu. Kolikrát jí přistihl, jak soustředěně hledí do dálky. Chtěl jí číst myšlenky, ale nepodařilo se mu to. Pokaždé, když to zkoušel dívka ho nešetrně vykopla z hlavy a hodila po něm nazlobeným pohledem. Bylo mu jí líto. Vypadala, jako-by něco hledala nebo, …na někoho čekala. Přistihl jí, že den ode dne byla smutnější a smutnější. Chtěl se jí zeptat, co jí trápí, protože věděl, že za tím nebude docházející růžový lak, nebo rozmazaná řasenka. Ale, nemohl. Nešlo to. Musel hrát zlého bezcitného profesora lektvarů.
Jak moc si jí přál vidět. Byla pro něj jako světlo ozařující temnotu jeho duše.
What if God was one of us?
Just a slob like one of us
Just a stranger on the bus
Trying to make his way home
Just trying to make his way home
Back up to Heaven all alone
Nobody callin' on the phone
cept for the Pope maybe in Rome
Yeah Yeah God is great
Yeah Yeah God is good
Yeah Yeah yeah yeah
Zbývalo mu už jen poslední nadechnutí. Zaplašil proto myšlenku na ní a udělal poslední věc, kterou mohl. Odpustil všem. Všem na celé planetě, kteří mu kdy něco udělali.
Vydechnul a po tváři se mu rozlil spokojený klidný úsměv….
Ležel na podlaze.
Všude kolem něj byla bílá mlha a před ním byla postava. Vysoká štíhlá postava s dlouhými vlasy. Severus na ní ohromeně zíral. Nevěřil, že jí ještě někdy uvidí.
Postava se usmála a řekla "Už jsem se bála, že selžu a nenajdeš klid, ale ty jsi našel svou cestu sám. Blahopřeji." Otočila se a odcházela, když tu Severus najednou vykřikl: "Počkej! Kdo jsi? Bůh či Anděl?"
Otočila se a na tváři jí hrál nezbedný úsměv "Co myslíš?" odpověděla a zmizela.
What if God was one of us?
Just a slob like one of us
Just a stranger on the bus
Trying to make his way home
Just trying to make his way home
Back up to Heaven all alone
Nobody callin' on the phone
cept for the Pope maybe in Rome
Yeah Yeah God is great
Yeah Yeah God is good
Yeah Yeah yeah yeah
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Beca Beca | 4. prosince 2007 v 20:29 | Reagovat

Úžasná povídka. Moc hezky píšeš. Je to taková smutná romantika. Tak přeji hodně štěstí a brzy zas něco napiš.

2 Salem Salem | Web | 21. prosince 2007 v 10:53 | Reagovat

Ahojky!

bylo to krásné, myslím, že na začínající spisovatelku docela dobré:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama